Kolenní kloub

Kolenní kloub vytváří dolní část kosti stehenní (femur), horní část kosti holenní (tibie) a z čéšky (pately). Uvnitř kolena je kloubní výstelka-synovie, která produkuje tekutinu snižující tření kloubních ploch a podílí se na výživě chrupavky. Důležité vnitřní části kolene jsou kloubní chrupavka, meniskus, vazy a šlachy. Chrupavka kryje kloubní povrchy, menisky jsou vazivově chrupavčitá tkáně umístěné na vnitřním a zevním obvodu kloubních ploch kolena. Pomáhá rozložit zatížení v kloubu, zvyšuje stabilitu a chrání kloubní chrupavku. Stabilitu kolenního kloubu zajišťují statické a dynamické stabilizátory. Statické stabilizátory jsou tvořeny kloubním pouzdrem, postranními vazy, zkříženými vazy, menisky. Dynamické stabilizátory jsou tvořeny kolemkloubními svaly (zejména čtyřhlavý sval, hamstringy). Normální funkce kolena je poměrně složitý děj a je výsledkem bezchybného fungování a koordinace všech uvedených částí. Vzhledem k častému zranění měkkých struktur kolenního kloubu a vzhledem k výraznému funkčnímu zatížení nacházíme na kolenním kloubu často známky degenerativního postižení.

Příčiny bolestí kolena:

• Poranění menisků
• Poranění zkřížených vazů
• Poranění postranních vazů
• Poranění chrupavky
• Bolesti v oblasti pately

Poranění měkkého kolena

Poranění měkkého kolena je jedno z nejčastějších poranění, se kterým se setkáváme v běžné i sportovní praxi. Při distorzi kolena může dojít k poranění menisků, postranních a zkřížených vazů, při velkém násilí může dojít ke sdruženému poranění, tzn. poranění více měkkých struktur kolena současně.

1. Poranění menisků

Menisky vyrovnávají nestejné zakřivení (inkongruenci) styčných kloubních ploch, tím snižují zatížení v kloubu a vytváří jakýsi "nárazník" při pohybu kolena, taktéž se podílí na stabilitě kolena. Menisky mají poloměsíčitý tvar, směrem k obvodu kloubních ploch se rozšiřují a jsou fixovány do kloubního pouzdra. K poranění a roztržení menisku dochází nejčastěji při rotaci kolena často v kombinaci s ohnutím, dřepem.

• Vnitřní meniskus (meniscus medialis) je větší poloměsíčitý a jeho cípy (rohy) se upínají na plošku před a za mezihrbolovou vyvýšeninu. Meniskus je ve střední části pevně srostlý s částí vnitřního postranního vazu, proto je také méně pohyblivý. Nepokrývá celou plochu vnitřního kondylu a ponechává v jeho středu prohloubenou oválnou plošku. Vnitřní meniskus je vzhledem ke své menší pohyblivosti častěji poškozen (85%).
• Zevní meniskus (meniscus lateralis) je téměř kruhový. Jeho přední cíp se upíná v blízkosti předního zkříženého vazu, který do něj někdy vysílá ojedinělá vlákna. Zadní cíp se upíná za mezihrbolovou vyvýšeninu. Zevní meniskus pokrývá téměř celou plochu zevního kondylu holenní kosti. Vzhledem ke svému tvaru je ovšem upevněn prakticky v jediném místě - přední a zadní cípy se totiž téměř dotýkají. Proto je zevní meniskus značně pohyblivý a bývá poraněn jen zřídka (15%).

Příznaky

Při úrazu vzniká prudká bolest, často je slyšet prasknutí, lupnutí či přeskočení, může dojít k podlomení kolena. Koleno může zůstat zablokované - nelze ho zcela natáhnout. Většinou vzniká otok a výpotek v kolenním kloubu. Koleno bolí nejčastěji na vnitřní straně v místě kloubní štěrbiny, dochází k přeskakování a lupání v kolenním kloubu při pohybu.

Diagnóza

Ke stanovení správné diagnózy je nejdůležitější přesný popis mechanizmu úrazu pacientem, dále klinické vyšetření provedené ortopedem- bolestivost a lupání na kloubní štěrbině, zvýraznění bolesti ohnutím a rotací kolena. Často je přítomen výpotek v kolenním kloubu. Na rtg snímcích menisky vidět nejsou, ale určité rentgenové známky diagnózu prasknutého menisku podporují (šířka kloubní štěrbiny, nález okrajových osteofytů,…). Ultrazvukové vyšetření u menisků je přínosné, ale ne zcela spolehlivé. Nejpřesnější vyšetřovací metodou je magnetická rezonance, ale ani ta není stoprocentní.

Terapie

Při zjištění prasknutí menisku je v dnešní době indikována artroskopie, při které se poraněná část menisku odstraní. Při operaci se odstraňuje nezbytně nutná část, při částečném odstranění se funkce menisku výrazněji neporuší. Při odstranění celého menisku dochází k porušení jeho "nárazníkové" funkce a v budoucnu může dojít k rychlejšímu rozvoji opotřebení chrupavky a vzniku artrózy kolena. Během artroskopie vyloučíme ostatní poranění struktur kolenního kloubu - zkřížených a postranních vazů, posoudíme stav opotřebení či poranění chrupavek. V případě, že je meniskus poškozen v dobře prokrvené oblasti, současně se jedná o akutní poranění u mladšího pacienta, umožňuje artroskopie i jeho šetrnou rekonstrukci - přišití. Po artroskopii se používají 14 dní francouzské berle, operovaná končetina se odlehčuje, leduje, polohuje. Po vytažení stehů (10.pooperační den) se zahajuje řízená ambulantní rehabilitace a fyzikální léčba, začínají se postupně odkládat francouzské berle, rozcvičuje se pohyb kolena, posiluje se stehenní aparát. Měsíc po operaci jsou pacienti schopni běžné chůze, sportovní zátěž povolujeme po 6 týdnech od operace.

2. Poranění zkřížených vazů kolena

Zkřížené vazy (přední a zadní) zajišťují pasivní předo-zadní stabilitu kolenního kloubu. Aktivně tuto stabilitu podporují stehenní svaly - ohýbače i natahovače. Mnohem častěji dochází k poranění předního zkříženého vazu (LCA), incidence poranění se udává asi 60 případů na 100 000 obyvatel ročně. Přední zkřížený vaz patří mezi hlavní stabilizátor kolenního kloubu a jeho poškození způsobuje porušení stability kolena. Při chronické nestabilitě dochází k rychlé progresi degenerativních změn.

Mechanismus úrazu, příznaky

Přední zkřížený vaz praská při násilné abdukci a rotaci bérce, nejčastěji při kontaktních sportech, lyžování. Pacienti často udávají slyšitelné prasknutí v kolenním kloubu, vyskočení kolena, vznik otoku a výpotku. Někdy zůstane koleno "zablokované", blokáda může být způsobena buď odtrženou částí předního zkříženého vazu (Cyclop syndrom), nebo reflexním stažením svalů.

Diagnóza

Diagnózu poranění zkřížených vazů určujeme jednak posouzením mechanismu úrazu, klinickým vyšetřením, zobrazovacími metodami a event. artroskopii kolenního kloubu. V anamnéze se ptáme na pocit nestability kolenního kloubu při zvýšené zátěži (prudká změna směru, rotace na zatížené končetině, chůze po nerovném terénu). V klinickém vyšetření pátráme po pozitivitě zásuvkových a pivotálních příznaků (patologický předozadní pohyb tibie proti femuru a rotační nestabilitu bérce).

Přední zásuvkový test: Pacient leží na zádech, flexe v kyčelním kloubu je 45 stupňů, flexe kolenního kloubu je 90 stupňů, vyšetřující sedí na lehátku na straně vyšetřovaného kloubu a svým stehnem fixuje špičku pacientovy nohy. Oběma rukama uchopí horní část tibie a snaží se vyvolat předozadní pohyb, jednak v nulové rotaci a dále v 30 stupňové vnitřní rotaci a 15 stupňové zevní rotaci. Na pozitivitě předního zásuvkového testu v závislosti na rotaci se dále podílí i léze postranních vazů a kapsulárních struktur.
Lachmanův test: Pacient leží na zádech, vyšetřující je na straně vyšetřovaného kloubu, koleno je v 15 stupňové flexi. Vyšetřující uchopí jednou rukou femur a tím jej stabilizuje a druhou rukou uchopí tibii a vyvolá přední posun tibie. U postižené PZV je měkký plynulý odpor, na rozdíl od pevné zarážky při intaktním PZV.
"Pivot shift" test: Pacient leží na zádech, vyšetřující uchopí chodidlo pacienta a v extenzi v kolenním a kyčelním kloubu provádí abdukci a vnitřní rotaci v bérci. Při pozitivitě testu toto vyvolává ventrální subluxaci laterálního kondylu tibie proti femuru. Při postupném převádění končetiny do flexe dojde mezi 30-40 stupni k náhlé repozici subluxace, kterou je možno hmatat, někdy i vidět.

Ze zobrazovacích metod provádíme vždy RTG snímek v předozadní a bočné projekci k vyloučení zlomeniny v oblasti kolenního kloubu, při nejednoznačném klinickém nálezu je vhodné doplnit MRI vyšetření se zobrazením všech měkkých částí kolena. Jelikož ani MRI není stoprocentní, diagnostikuje se občas prasklý přední zkřížený vaz až během artroskopie. Podle intenzity úrazového násilí se v kolenním kloubu často poraní několik struktur najednou - postranní vaz, meniskus i zkřížený vaz (tato kombinace se označuje jako "nešťastná trojice" (Unhappy trias). Při izolovaném poranění zkříženého vazu mohou zbytky vazu v kloubu dráždit nebo i omezovat pohyb. Klinické vyšetření je u akutního poranění poměrně obtížná pro bolestivou kontrakturu stehenního svalstva. Při již chronické nestabilitě kolenního kloubu je diagnostika ruptury PZV snadnější. Doprovází ji hypotrofie stehenního svalstva a zásuvkové manévry bývají lépe hodnotitelné, často bývá i opakovaná náplň kolenního kloubu.

Terapie

Při větším otoku a výpotku provádíme punkci krve z kolena, přikládáme krátkodobě ortézu, doporučujeme odlehčování o berlích po dobu otoku kolena, intenzivní ledování, zahájení antiedematické fyzikální léčby. Pro odeznění otoku a urychlení rekonvalescence je vhodná enzymoterapie. Po odeznění otoku kolena odesíláme pacienta na rehabilitaci a fyzikální terapii, nutné je posílení svalového aparátu. Při rozhodování o dalším postupu přistupujeme ke každému pacientovi individuálně. V úvahu bereme zejména potíže z nestability kolena, velikost zatížení kolena, sportovní aktivity pacienta, věk, motivaci pacienta a také zjištěné přidružené poranění kolena. Udává se, že třetina pacientů s rupturou PZV nevykazuje potíže z nestability kloubu, třetina pacientů udává potíže při sportu, ale s kvalitní ortézou mohou pokračovat ve sportovních aktivitách a cca třetina pacientů vyžaduje náhradu PZV. Cílem operační terapie je obnova stability kolena, zabránění sekundárnímu poškození ostatních struktur v kolenním kloubu. Akutní rekonstrukce LCA nejsou doporučovány z důvodů vyššího rizika tvorby srůstů a artrofibrózy, k plastice předního zkříženého vazu přistupujeme až po RHB, nejdříve po 2 měsíce od úrazu. K plastice předního zkříženého vazu využíváme tři základní techniky (plastika vytvořená ze střední části patelárního ligamenta, plastika vytvořená ze šlach hamstringů nebo plastika předního zkříženého vazu ze stěpu z dárce). Na typu plastiky LCA se dohodnete s vašim ortopedem, každá technika má svoje výhody a nevýhody, proto je třeba vzít v úvahu vaši sportovní aktivitu, konstituci, věk i pohlaví. Po operaci není nutná žádná imobilizace, občas využíváme do zhojení operační rány rigidní ortézu. Na oddělení pacient končetinu polohuje, procvičuje pohyb v hlezenním kloubu, izometricky stahuje stehenní svalstvo, zvedá nataženou dolní končetinu, intenzivně leduje koleno. Vhodné jsou doplňky stravy a enzymatické preparáty ke snížení pooperačního otoku a urychlení rekonvalescence. Den po operaci pacient začíná chodit o francouzskýc berlích bez došlapu na operovanou končetinu, další den je možné propuštění do domácího léčení. Stehy se vytahují 12. pooperační den, pacienta odesíláme na rehabilitaci a fyzikální léčbu. Celková doba odlehčování o francouzských berlích jsou 4 týdny, poté se postupně odkládají a začíná se plně došlapovat. Od 4. týdne je vhodný rotoped, zpočátku bez zátěže, později s mírnou zátěží. Od 7. týdne je vhodný stapper, orbitrek. Od 9. týdne zahájení posilování stehenního aparátu, od 12. týdne vyklusávání po rovném terénu. Plná sportovní zátěž po správně vedené a pravidelné rehabilitaci od 4. měsíce, lyžování po 6. měsíci od operace. Na sport je vhodná speciální ortéza.

3. Poranění vnitřního postranního vazu kolena (LCM)

Poranění LCM vzniká násilnou abdukcí a zevní rotací nebo přímým násilím na koleno ze zevní strany hlavně při kontaktních sportech.

Příznaky

Bolest na vnitřní straně kolena, hematom, boční nestabilita

Diagnóza

Nejdůležitější je mechanismus vzniku úrazu kolena a klinické vyšetření. Na RTG vyloučíme poranění skeletu kolena, doplňujeme sonografické či MRI vyšetření. Vyšetřujeme boční stabilitu kolene extenzi a ve 30 stupňové flexi, porovnáváme s druhou stranou.

Léčba

Pokud dochází k rozevírání vnitřní kloubní štěrbiny jen v semiflexi (30 stupňů flexe), volíme spíše konzervativní postup s přiložením sádrové dlahy nebo rigidní ortézy na 4-6 týdnů. Pokud však dochází k rozevírání mediální kloubní štěrbiny v extenzi, volíme spíše operační způsob terapie s revizí a sešitím postranního vazu. Vhodná je i podpůrná medikamentozní léčba, enzymoterapie (H Protect Enzyme,…), lokální masti. Nezbytnou součástí léčby po sejmutí ortézy je rehabilitace a fyzikální léčba.

4. Poranění chrupavky kolena

Vznikají většinou přímým mechanismem (náraz na koleno) nebo nepřímým mechanismem (kompresně rotační síly). Vyskytují se nejčastěji na vnitřním kondylu femuru a v oblasti kloubní plochy pately a přilehlého femorálního sulku.

Příznaky

Závisí na typu poranění. Pohybuje se od negativního nálezu, přes bolest s omezenou hybností, až po hemartros.

Diagnóza

Většinou se jedná o náhodné nálezy při artroskopii nebo při MRI vyšetření pro nejednoznačné bolesti kolena

Léčba

Postupy jsou individuální, odvíjejí se od velikosti a lokalizace defektu v chrupavce, věku a aktivity pacienta. Během artroskopie lze pouze odstranit uvolněnou chrupavku, nebo lze provézt návrty defektu ve chrupavce s pozdějším zacelením defektu "jizvou". U mladších pacientů můžeme přifixovat šroubkem část odloučené chrupavky, nebo je možné vzít chrupavky z míst, kde není tak nezbytná a přemístit do míst, kde chybí a je pro funkci kolena důležitá (tzv.Mosaic plasty). Pro správné zhojení po operaci je nutné 6 týdnů nedošlapovat na operovanou končetinu. Po rehabilitaci a fyzikální terapii je vhodné doléčení chrupavky pomocí nitrokloubních injekcí kloubní výživy (Erectus, Hyalone,…).

5. Poruchy femoropatelárního skloubení - anterior knee pain

Postihuje zejména mladší pacienty, více ženy. Nejčastější příčinou je dysplazie pately s její chondropathií.

Příznaky

Pacienti se stěžují na bolesti v přední části kolena, po zátěži, při chůzi ze schodů a z kopce, při dřepu či po delším sezení s ohnutými koleny.

Diagnóza

Ke stanovení správné diagnózy je důležitá anamnéza, klinické vyšetření (Zohlen, Hoblík, drásoty, přeskakování pod patelou), RTG vyšetření se speciálními projekcemi na patelu, ev. MRI či artroskopie.

Léčba

Léčba je zejména konzervativní. Vhodná je RHB, fyzikální procedury, posílení stehenního aparátu. Pokud se jedná jednoznačně o postižení chrupavky s RTG příznaky, je vhodná aplikace kloubních viskoelastických preparátů. Pokud potíže a bolesti přetrvávají, provádíme artroskopii.

Artróza kolenního kloubu (gonartróza)

Jedná se o degenerativní nezánětlivé postižení hyalinní chrupavky kolenního kloubu projevující se jejím snížením až vymizením, tvorbou kloubních osteofytů, sklerotizací kosti a změnami měkkých tkání. Klinicky se projevuje bolestmi při pohybu, změnou osy končetiny, ztuhlostí kloubů. Typická je startovací bolest na počátku pohybu a v ranních hodinách, dále bolesti během zátěže, v posledním stadiu jsou bolesti i noční, klidové.

Dělení

Primární enartróza - vzniká na podkladě metabolické poruchy chrupavky
Sekundární gonartróza - vyvolávající příčina artrózy není primárně na metabolickém podkladě, příčinou mohou být:

• různá poranění (chrupavky, vazivového aparátu)
• artritidy (stavy po zánětech kloubů)
• vrozené a vývojové vady
• osové deformit

Na rentgenovém snímku se gonartróza projevuje postupným zužováním kloubní štěrbiny, nárůstem okrajových osteofytů, subchondrální sklerózou, někdy až tvorbou subchondrálních cyst s možností vzniku nekrózy kosti. Artrózu dělíme dle RTG nálezu na čtyři stádia.

Artrózu dělíme dle RTG nálezu na čtyři stádia dle Kellgrena a Lawrence (1957):

• I. stadium: zúžení kloubní štěrbiny mediálně, počátek tvorby osteofytů
• II. stadium: určité snížení kloubní štěrbiny inferomediálně, zřetelné osteofyty
• III. stadium: kloubní štěrbina výrazně zúžena, osteofyty, sklerotické změny cysty, deformace tvaru hlavice i acetabula
• IV. stadium: vymizení kloubní štěrbiny se sklerózou a cystami, pokročilá deformace

Operační léčba

Artroskopie artrotického kolena (ASK)

V časnějších stádiích artrózy kolena bývá vhodná artroskopická revize kloubu, při které je možné ošetřit degenerativní praskliny menisků, zahladit olupující se chrupavku, odstranit volná tělíska, případně provést oživení lokálních defektů chrupavky.

Korekční osteotomie

Pokud dochází vlivem obrušování chrupavky ke změně osy dolní končetiny, je v indikovaných případech vhodné její úpravou kompenzovat rozložení zátěže na kloubní plochu a tím odlehčit poškozené oblasti chrupavky. Využíváme k tomu korekční osteotomii.

Unikondylární endoprotéza (UNI TEP)

Jedná se o výměnu jen části postiženého kloubu endoprotézou. Nejčastěji vyměňujeme vnitřní část kolena, méně často část zevní. Nahrazujeme tedy jen jedno místo v kolenním kloubu, kde je postižená resp. zcela chybí kloubní chrupavka, ostatní kloubní plochy musí být bez známek poškození. Nezbytné je taktéž správná funkce zkřížených a postranních vazů kolena. Pro dobrý výsledek této operační techniky a spokojenost pacienta je klíčová správná indikace. Každé indikaci k UNI TEP předchází artroskopie, kdy přesně zhodnotíme stupeň a lokalizaci artrotických změn kolena a současně stanovíme stav vazivového aparátu kolena. Unikondylární protéza se skládá z femorální a tibiální komponenty, dále z mobilní polyethylenové vložky.



Předoperační příprava

Na ambulanci Vám vydám předoperační formuláře pro Vašeho praktického lékaře nebo internistu (EKG, laboratorní vyšetření krve a moči, serologické vyšetření, RTG srdce a plic), součástí předoperačního vyšetření je taktéž stomatologické a ORL vyšetření, u žen i vyšetření gynekologické. V případě jakéhokoliv nálezu infekčního fokusu je nutné přeléčení specialistou! Před operací nevyžadujeme odběr autotransfúzí, krevní ztráty jsou menší než při implantaci totální endoprotézy. Dále je před operací nutné cestou praktického lékaře či internisty upravit medikaci léků, které ovlivňují krevní srážlivost. Pacient si k přijetí do nemocnice přináší berle, osobní potřeby a léky. Vhodné je zajištění následné RHB ev.lázeňské péče od cca 5.pooper.dne.

Operace

Celková doba pobytu v prostoru operačního sálu je asi 120 minut. Po celou dobu Vás bude provázet anesteziolog s anesteziologickou sestrou. Operace se provádí buď v celkové nebo spinální anestézii ( pacient je během operace při vědomí, necítí bolest v operované končetině).Samotný operační zákrok trvá asi 80 min, po operaci budete mít v kolenním kloubu 1-2 drény k odvodu pooperační krve.

Pooperační doléčení

Z operačního sálu pacient odjíždí na pooperační oddělení (JIP), kde je jeho stav monitorován cca 24 hod, poté je přeložen na standardní oddělení, kde je vytažen drén z kolenního kloubu. Tentýž den zahajujeme RHB a pravidelné cvičení pohybu na motorové dlaze. Od 2.pooperačního dne zahajujeme vertikalizaci, začíná se chodit o francouzských berlích. Během 5 dnů bývají pacienti natolik mobilní a soběstační, že mohou být propuštěni resp. přeloženi k předjednané následné rehabilitaci ev. lázeňské léčbě. Odstranění stehů doporučujeme 10. pooperační den. Pacienty po UNI TEP kolenního kloubu kontroluji na ambulanci 2M po operaci s aktuálním RTG snímkem. Kontrola bude naplánovaná na konkrétní datum a čas v propouštěcí zprávě z VN Olomouc, pro RTG žádanku se pacient zastaví týden předem na ambulanci, s sebou ke kontrole přinese aktuální RTG na CD nosiči. Pokud je na RTG vše v pořádku, začíná se odkládáním berlí a s postupným plným došlapem na operovanou končetinu. Normalizace po operaci je po cca 4 měsících. Pacienti jsou pak pravidelně sledováni v ročním intervalu.

Komplikace a rizika

Komplikace mohou nastat po každé operaci, vzhledem k menší invazivitě tohoto zákroku jsou méně časté než po impl. TEP kolena. Nejčastější komplikací UNI TEP kolena je hluboká žilní trombóza, porucha hojení operační rány s přetrvávající sekrecí. Ve většině případů se tento stav daří zvládnout pravidelnými převazy a příp. podáváním antibiotik. Dochází-li k vzestupu zánětlivých parametrů, je vykultivováno infekční agens - baktérie, bývá někdy nutné přistoupit k revizní operaci kloubu s eventuální extrakcí endoprotézy a vyléčení hluboké infekce.

Totální endoprotéza (TEP)

TEP kolenního kloubu je náhrada poškozeného kloubu implantátem, kdy nahrazujeme kloubní plochy stehenní a holenní kosti. Totální endoprotéza se skládá z femorální a tibiální komponenty, dále z polyethylenové vložky.

TEP kolenního kloubu Nexgen Zimmer


Předoperační příprava

Každý pacient před TEP musí být důkladně předoperačně vyšetřen. Na ambulanci Vám vydám předoperační formuláře pro Vašeho praktického lékaře nebo internistu (EKG, laboratorní vyšetření krve a moči, serologické vyšetření, RTG srdce a plic), součástí předoperačního vyšetření je taktéž stomatologické a ORL vyšetření, u žen i vyšetření gynekologické. V případě jakéhokoliv nálezu infekčního fokusu je nutné přeléčení specialistou! Pokud Váš zdravotní stav umožňuje odběr vlastní krve před operací, je vhodné se informovat v místě bydliště, zda by Vám na transfúzním oddělení odběr 2-3 jednotek krve (erytrocytů) provedly. Dále je před operací nutné cestou praktického lékaře či internisty upravit medikaci léků, které ovlivňují krevní srážlivost. Pacient si k přijetí do nemocnice přináší podpažní berle, osobní potřeby a léky.

Operace

Celková doba pobytu v prostoru operačního sálu je asi 120 minut. Po celou dobu Vás bude provázet anesteziolog s anesteziologickou sestrou. Operace se provádí buď v celkové anestézii, asi v polovině případů se provádí ve spinální anestézii, tedy ve stavu, kdy je pacient během operace při vědomí a necitlivá je pouze operovaná končetina. Samotný operační zákrok trvá asi 50 min. K náhradě ztráty krve používáme rekuperace, kdy krev odsávaná z rány je po úpravě opět navracena do krevního oběhu. Mnohdy odpadá nutnost převodů cizí krve či autotransfúzí.

Pooperační doléčení

Z operačního sálu pacient odjíždí na pooperační oddělení (JIP), kde je jeho stav monitorován cca 24 - 48 hod, poté je přeložen na standardní oddělení. Jak na JIP, tak i na standardním oddělení je prováděna RHB zkušeným fyzioterapeutem, pravidelně pacient cvičí i na motorové dlaze s možností nastavení velikosti ohybu kolena. Během jednoho týdne bývají pacienti natolik mobilní a soběstační, že mohou být přeloženi do následné RHB péče cca 7.pooperační den. Stehy jsou při překladu ponechány, odstraňují se ideálně 10. pooperační den již na oddělení následné rehabilitační péče. Pacienty po TEP kolenního kloubu kontroluji na ambulanci za 2,5M po operaci s čerstvým RTG na CD nosiči, pro žádanku se pacienti staví na ambulanci (Medicoms, Elpis) bez nutnosti objednání týden před plánovanou kontrolou. Následně jsou pravidelně sledováni v ročním intervalu.

Komplikace a rizika

Komplikace mohou nastat po každé operaci, nicméně se daří snížit jejich počet na minimum pomocí kvalitních implantátů a zkušenostmi lékaře provádějící operaci.

Nejčastější komplikací TEP kolena je sekundární hojení a déle trvající serózní prosak rány. Ve většině případů se tento stav daří zvládnout pravidelnými převazy a příp. podáváním antibiotik. Dochází-li k vzestupu zánětlivých parametrů, je vykultivováno infekční agens - baktérie, bývá někdy nutné přistoupit k revizní operaci kloubu s eventuální extrakcí endoprotézy a vyléčení hluboké infekce.